Re: Príbeh-PEVNOSŤ hraničiarov

Wed Oct 25, 2017 9:10 am

Hradby

S napätím som sledoval súboj mladých hraničiarov. Bol to dobrý boj. Obaja išli na maximum. Raz vyhrával Deride, potom zas Chodec, bolo to napínavé až do poslednej minúty. Niekedy polovici boja sa prišiel pozrieť aj Jordi. Obaja sme boli svedkami toho, ako Chodec prerazil Derideho obranou a jeho meč s cvengotom doletel na zem. Dobre išli obaja, naplno, tak ako to má byť. Cvičné súboje, takto nejak to má vyzerať. Niekedy by som ich zobral, nech si zabojujú skutočne, niekam... K Mordoru. pomyslel som si a sotva než som sa obzrel už Deride držal Chodca, pod krkom. Vstal som, že za nimi pôjdem a toto im zatrhnem, predsa len, nie je dobré nechať ich tak, že si to vybavia, to by som po pevnosti odpratával odseknuté končatiny. Našťastie pre Chodca ho Deride pustil, dýku, ktorou ho držal v šachu odhodil a tá s cvengotom dopadla na zem. Skôr ako som sa po ňu stihol zohnúť, urobil tak Chodec,ktorý si zbraň pozorne obzeral. ,,Niekedy by som vás zobral na hon..." povedal som a oprel som sa o svoj luk. ,,Hon na škretov, alebo... " bol to len môj nápad. Veď čo ich lepšie naučí než realita, ešte by si Jordi mohol zastrieľať z luku a mohli by sme opustiť pevnosť, aspoň na chvíľu, urobiť si taký výlet a kto vie, koho na svojich cestách stretneme?

Wed Oct 25, 2017 3:20 pm

Hradby
Koukal střídavě na Aragorna a střídavě na dýku, stále s tím dokonale zmateným výrazem. Co měl Chodcovi na podobný dotaz odpovědět? že neví, ale že asi ano? Vždyť právě málem zabil člověka, který mu nikdy nic neprovedl a u kterého doufal, že by spolu mohli v budoucnosti alespoň dobře vycházet. Rozpačitě se zadíval do země a rukou si prohrábl vlasy. Jeho chování ho vyděsilo, ale ještě horší mu připadalo to, co se z toho dalo vyvodit. Podobně na lidi útočili pochybné existence, schovávající se v temných uličkách a okrádající lidi, nebo banditi. Jedno lepší než druhé. Když se k tomu přidá dovednost vybírat kapsy, sečteno, podtrženo, co z toho vyplyne? Zvedl pohled k Aragornovi. "Já... omlouvám se... nechtěl jsem..." Naštěstí se na hradbách objevil Faramir a osvobodil ho tak od povinnosti vysvětlovat nastálou situaci. Sebral ze země vlastní meč, který vrátil do pochvy, dýce nevěnoval pozornost. Přecejen, ani nebyla jeho. Otočil se na Faramira. "Hon na skřety? To zní dobře."

Wed Oct 25, 2017 4:12 pm

Hradby

,,Áno hon na škretov, alebo máte na pláne niečo lepšie?" spýtam sa, už dávnejšie som mal potrebu niekam vyraziť. V pevnosti moje nohy len dreveneli a zdalo sa, že púť za škretmi bude celkom dobrý nápad. ,,Alebo... by sme najprv mohli spoznať okolie a zájsť dole z hôr a tam sa trochu pomotať na západe. Viem škretov nájdeme v hmlistých horách." povedal som im. Kto vie, koho stretneme na našich cestách, stredozem je veľká avšak, neprial by som si teraz stretnúť svojho brata alebo nejakého iného krajana.

Tue Oct 31, 2017 7:28 pm

Hradby
"Hon na skřety zní dobře." Zopakoval Deride. "Ale není nás na to málo? Pokud vím, skřeti se obvykle zdržují ve skupinkách, nejsou o samotě a umí se bránit." Jemu by rozhodně nevadilo podívat se do okolí pevnosti, nebo i třeba někam dál. Alespoň to tu pozná. Ale nerad by, aby se vrátili v nižším počtu, než odešli a skřeti dokázali být pěkně nebezpeční i pro vycvičené hraničáře. Vůbec netušil, kde se nachází hory, o kterých Faramir mluví a tak už dál jen mlčel a přikyvoval.

Tue Oct 31, 2017 8:00 pm

Hradby-Citadela

Nebudeme otáľať. ,,Vyrážame za úsvitu, všetci čo chcú ísť nech sa rýchlo pripravia. Bude to dlhá cesta, pôjdeme do hmlistých hôr, cestou sa stavíme v istom hostinci, asi na noc. " povedal som a pozrel som sa na Aragorna, Jordiho a Derideho. Mohli by sme vyraziť. ,,Pobaľte si len to najnutnejšie, budeme cestovať vo dne alebo aj v noci ak bude potrebné. Cesta potrvá asi dva týždne." poznamenal som a zliezol som z hradieb aby som sa pripravil. ,,Keby tu bol nejaký horský poník na ktorého by sme nahádzali batožinu. Ale poníka nemáme." zamrmlal som si pre seba. Nič to, budeme si brať len to najnutnejšie. ,,A utiahnite si opasky." poznamenal som a mizol som v dverách citadely.

Tue Oct 31, 2017 8:14 pm

Hradby-Citadela

Faramir nám oznámil, že ideme loviť škretov, síce mi prišlo podivné že loviť škretov len tak, ale dobre teda bude zábava. Faramir povedal, že pôjdeme do Hmlistých hôr. No a? Aspoň bude zábava. Elfskú dýku som si rozhodol ponechať, nekradnem len si požičiavam. pomyslel som si a strčil som si dýku do pošvy, ktorú som mal skrytú pod plášťom. Bola to presne taká pošva, jemného tvaru, padla ako uliata tejto dýke.Človek nikdy nevie, kedy to bude potrebovať. ,,Dobre, už som tam bol. " povedal som za Faramirom, ktorý sa hnal dole po schodoch akoby ho naháňali. ,,Škreti v hmlistých horách sú mimo. Síce sú agresívny ako každé ich plemä." povedal som a vybral som sa za Faramirom, aby som sa pripravil na cestu.

Sun Nov 05, 2017 8:53 pm

Hradby ---> Citadela
Na Faramirovu instruktáž Deride jen kývl. "Poník by se hodil, to je pravda" Byl docela zvědavý na hostinec, hostince měl rád, většinou tam bylo hodně lidí, hluk a tak podobně. Zamířil zpět do citadely, aby si sbalil věci a mohli vyrazit. Cestou si samozřejmě všiml, jak si Aragorn přivlastnil dýku, ale nijak se k tomu nevyjadřoval. Přecejen, kdo ji prvně ukradl ze zbrojírny? V některých situacích je lepší na sebe příliš neupozorňovat. Faramir měl pravdu, poník by se hodil. I když budou brát jen nejnutnější věci, na dva týdny toho nebude zas tak málo. Neplánoval si toho brát zas tolik, jediné co potřebovali bylo oblečení, jídlo a zbraně. Všechno, co tahal cestou sem, bude moc nechat v citadele.

Mon Nov 06, 2017 8:52 am

Citadela

Za zlodeja som sa nikdy nepovažoval. To čo som si požičal, to som aj vrátil. ,,Tak budeme musieť nosiť veci my." poznamenal som a začal som sa baliť. Nebolo mi toho treba mnoho. Ak tu máme dvoch šikovných lukostrelcov, tak bude len dobre. Oheň založiť viem, čiže by sme zmrznúť nemali. A predpokladám, že onedlho sa tá zima poberie. Zimu som veľmi nemusel, radšej som mal obdobia, kedy sa dalo byť dlhšie vonku a nemusel si sa báť že zamrzneš. ,,V tých krajoch som sa potuloval. Faramir možno pozná Ithelien, ale medzi Hmlistými horami a Mohylovými vrchmi sa mi nevyrovná." povedal som Deridemu aj Faramirovi. Jordi sa zrejme opäť zasekol na hradbách.

Wed Nov 15, 2017 3:01 pm

Hradby
Ani som sa nehol. V ruke som zvieral luk, pritom si ho prezeral a očkom som nezabudol pokukovať na hory. Je tu vuprus. Nuda, chjaj.. Pomyslím si a nezabudnem si hlasito povzdychnúť. Nemal som čo na pláne, nemal som kam trafiť jeden z mojích šípov. Išiel by som si nájsť nejaký pelech? Zalahnúť a pokúsiť sa zaspať? Vlastne, aj teraz by sa mi to podarilo.

Wed Nov 15, 2017 5:29 pm

Citadela

,,Jordi! Ideme mať štvanicu na škretov!" vykuknem s výkrikom z citadely. Áno Faramir tu šéfuje tak, dobre teda, môže má na to právo. Tak dobre, lov na škretov. ,,Stavíme sa v jednom hostiny na polceste a potom ideme loviť." povedal som. Veď keby sme umierali hladom nie som práve najhorším lovcom.

Tue Nov 21, 2017 8:36 am

---> Pevnost

Mladá dívka pobídla svého koně. "Jeď, Terre. Čeká nás dlouhá cesta, ale nic, co bych nezvládli." Řekla. Kůň se rozcválal. Azurin věděla, že mají na útěk jen několik minut. Jen několik minut, než někdo zjistí, že utekla a půjde jí hledat. Proto hnala svého hřebce co nejrychleji.
Teprve po několika hodinách jízdy, když už se rozednívalo, si Azurin dovolila na nějakou dobu zastavit. Ona i její kůň už byli unavení. Azurin vytáhla z tašky(//nějakého dobového zavazadla, nwm jak se to nazývá) kus chleba a láhev s vodou. Napila se a najedla, poté se opřela o strom a na krátkou chvíli usnula.
Probudilo ji slunce, které už bylo v půli své cesty. Azurin se protáhla a nasedla na koně. Čekala je další část cesty.
Takhle to šlo dál a dál, vždycky večer přijela do nějaké vesničky, zahrála si na chudinku děvčátko které vyhnali z domova protože se odmítla provdat za jednoho muže. Vesničané se většinou slitovali, dali jí najíst a napít a pak ji uložili do postele. Brzo ráno ještě před svítáním pak Azurin vstala, popadla z komory nějaké jídlo, nasedla na koně a potichu odjela.
Takhle už to šlo několik měsíců, co byla Azurin na útěku. Ne že by jí to úplně vyhovovalo, ale zle jí taky nebylo.
Počasí se začínalo pomalu měnit. Ochlazovalo se, vál vítr a někde byl vidět sníh. Aby ne, však vyrazila v létě a to bylo asi už před čtyřmi měsíci.
Když Azurin dorazila na úpatí hor, klepala se zimou a tak se pokusila ještě víc zabalit do pláště.
Ovšem cestu nevzdávala. Něco jí říkalo, že tam mezi horami je cíl její cesty, a tak se dál plahočila sněhovými závějemi s potýkala se se silným větrem. Šla po pěšince táhnoucí se mezi horami, která byla chvílemi tak nebezpečná, že Azurin musela sesednout z koně a vést ho.
Přesto po nějaké době uviděla cíl své cesty. Mohutná pevnost posazená mezi horami působila majestátně. Azurin pobídla vyčerpaného koně ke klusu. U brány sesedla a zabušila na ni. "Je tam někdo?" Zakřičela.

Tue Nov 21, 2017 9:29 am

Citadela-Nádvorie

Opäť som vykukol z Citadely, Faramir si balil nejaké svoje haraburdy. Ak bude ťahať so sebou nejaké knihy... pomyslel som si a dvihol som hlavu. Ja už som bol pripravený na hon. Museli sme cestovať naľahko, lenže Faramir sa už dlho motal po citadele a nahlas si mrmlal akési poznámky čo si má zbaliť a čo nie. Vtom som začul búšenie na bránu. Áno idem zas robiť vrátnika? pomyslel som si otrávene a vybehol po schodoch z citadely. Hnal som sa cez nádvorie smerom ku ťažkej okovanej bráne. Otvoril som dvojkrídlové dvere a v nich stále dievčina, za ňou stál udýchaný čierny kôň a ja som sa pozrel priamo na ňu. ,,Kto si a čo ťa sem privádza?" spustil som na ňu. Onedlho vyrážame, môj meč je smädný po škretej krvi a teraz toto? pomyslel som si. Nechcem sa zdržovať. Nádvorím zavial chladný ostrý vietor a ja som odstúpil z cesty aby mohla prejsť.

Tue Nov 21, 2017 9:33 am

Citadela-Nádvorie

Motal som sa po citadele a zháňal posledné veci na odchod, Chodec bol pripravený a Jordi s Deridem zrejme tiež. Chcel som aby sme vyrazili čo najskôr. Aj ja sám som zatúžil zísť z hôr smerom na juh do Eriadoru. Chodec začul búšenie na bránu, vybehol po schodoch cez nádvorie a ja za ním. Predbehol ma, otvoril dvere a uvidel som dievčinu v bráne. Kôň má na postroji gondorský strom... pomyslel som si a prezrel som si dievčinu.

Tue Nov 21, 2017 9:48 am

Netrvalo dlouho a těžké dveře otevřel nějaký muž. Azurin ho odhadovala na čerstvě dospělého. Na jeho otázky se jí nechtělo odpovídat, ale nakonec usoudila, že se nic nestane, když odpoví. Jen si potřebovala vymyslet nějakou lež. "Mé jméno je Rin." Odpověděla.
To už se ale ve dveřích objevil druhý muž. Azurin byl od někud povědomý. Kdo to tak může být? Přemýšlela.

Tue Nov 21, 2017 10:01 am

Nádvorie

,,Dobre, Rin... Čo tu ale chceš?" pýtam sa a sledujem jej upoteného koňa. Vyzerá ako čistokrvný. Ktovie odkiaľ pochádza. pomyslel som si a všimol som si, že sa Faramir prišiel tiež pozrieť na cudzinku. Konečne, Faramir, to je tvoja pevnosť.pomyslel som si a pozrel som sa na Rin a jej koňa. My sme chceli vyraziť naháňať škretov, toto ma nebavilo, čakať na ostatných.. A toto nás spomalí. ,,Máme tu stajne, kôň by tam mohol zatiaľ byť." povedal som jej len tak mimochodom. Faramirov pohľad však zakotvil na konskom postroji. Aj ja som sa naň zadíval a vrhol som pohľad na postroj. Bol tam ten istý znak aký mal Faramir na uniforme, lenže tento bol malý a vytepaný do strieborného pliešku, ktorý držal sedlo medzi prednými konskými nohami.

Tue Nov 21, 2017 11:46 am

Nádvoří

Azurin pokrčila rameny. Nehodlala mu říkat, co hledá nebo dokonce že utekla z domova a už vůbec ne, že je neteř správce Gondoru. Na jeho další větu všsak přikývla. "Děkuji." Odpověděla neutrálně. Někomu se její hlas mohl zdát trochu chladný. Pokud to tak bylo, tak se mu to nezdálo. Ale Rin byla chladná témšř ke všem.
Pak si ale všimla, že oba muži zírají na značku na jejím sedle. Dop*dele. Zaklela v duchu. Jak na to mohla zapomenout? Rozhodla se, že bude předstírat, že nejde o nic důležitého. "Děje se něco?" Zeptala se proto jen tak mimochodem.

Tue Nov 21, 2017 1:26 pm

Nádvorie

Na Chodcovu poznámku o stajniach sa poďakovala. Ale všimla si ako obaja zízame na Gondorský znak. Košatý strom, so siedmimi hviezdami.Ten kôň vyzerá ako zo stají správcu mesta... pomyslel som si, veď kto iný chová také hosné kone o svojich stajniach? Tento tu je určite kôň z gondorskej kavalérie. Uvažoval som. ,,Ale nič sa nedeje, len tento kôň sa náramne ponáša na koňa z gondorských stajní." poznamenal som neutrálne. Nepodozrieval som dievčinu z ničoho, iba som poznamenal, len tak.

Tue Nov 21, 2017 2:21 pm

Nádvoří

"Gondorské stáje? Kde to je?" Zeptala se a úspěšně předstírala překvapení. Nepřála si, aby věděli, odkud pochází a už vůbec že je ta ztracená neteř správce Gondoru. Jen doufala, že nikdo odsud z Gondoru není, aby ji nepoznal. Bála se, že by ji pak odvedli zpět k její rodině, zpět do hlavního města Gondoru.
Kdo však byl pozorný, mohl si všimnot, že stejný znak, jako má kůň na postroji je i na Azurininém luku.

Tue Nov 21, 2017 2:29 pm

Nádvorie

Dievčina predstierala prekvapenie, áno bola prvou ženou čo zablúdila do našej pevnosti. ,,Nehovor že nevieš." povedal som pokojne, ale prísne. Aj ty máš predsa taký istý znak. pomyslel som si. Za Gondor a Minas-Thirid som sa nikdy nemusel hanbiť. Ani teraz ani nikdy. Stále som nosil Gondroskú vojenskú rovnošatu, hoc som v Gondore nebýval asi dva roky. ,,Sám z Minas-Thirid pochádzam." povedal som jej a pozrel som sa na ňu.

Tue Nov 21, 2017 2:49 pm

Nádvorie

Pozrel som sa na dievčinu a Faramira, ktorý sa podozrievavo pýtal, že či náhodou nie je z Gondoru. Aj mňa to napadlo, porovnal som si znak stromu so siedmimi hviezdami a áno sedelo to, aj Faramir mal taký znak. ,,Tu je jedno odkiaľ si." povedal som jej a oprel sa o stenu s vedomím, že toto bude Faramirova hra. Ja som bol z Eriadoru, Dúnadan, na Gondor som ani nechcel myslieť.

Tue Nov 21, 2017 3:18 pm

Nádvoří

Její tvář byla stále kamenná, ale už nezapírala. Nemělo to cenu. Ostatně, ten muž potvrdil, že sám je odtud a pak už by bylo k ničemu snažit se zapírat.
Ovšem když prohlásil, že je také z Minas-Thirid, něco Azurin docvaklo. Konečně poznala, kdo to je, kdo před ní stojí. Byl to mladší syn správce Gondoru, její bratranec. "Fa-Faramire?" Zeptala se, jen aby si to ověřila.

Tue Nov 21, 2017 3:24 pm

Nádvorie

Sledoval som dievčinu. Oprel som sa o luk, ktorý som mal so sebou. Vtom mi dievčina povedala menom. ,,Áno mne patrí meno Faramir. Ale na teba si nespomínam." povedal som a stále som nevedel kto predo mnou stojí. Mal som rozvetvenú rodinu, ale ako rodinu som považoval brata Boromira a otca. Ostatný, buď som o nich nevedel, alebo prišli do mesta keď som z neho odišiel. Nebolo to vôbec krátko, čo som opustil biele mesto. Boli to dva, pomaly už tri roky, čo som odišiel.

Tue Nov 21, 2017 3:38 pm

Nádvoří

Azurin se nakrátkou chvíli zaleskly oči. Byla dojatá. "Budou to už tři roky, co jsi odešel z domu..." Řekla sotva slyšitelně. "Strýc byl po tvém odchodu hodně naštvaný, všude tě hledal... nakonec řekl, že za všechno můžu já. Nevím proč, asi si potřeboval na někom vylít vztek..." Řekla a sama se divila, kde se v ní vzala taková otevřenost. "Řval, že kvůli mě nejdřív přišel o manželku a pak i o syna..." Dodala po chvíli.
Pak se konečně Azurin odhodlala k tomu, aby si sundala kapuci pláště. Odhalila tak svou tvář a svoje vlasy neobvyklé barvy. Byly totiž tmavě červené.

Tue Nov 21, 2017 4:04 pm

Nádvorie

Chodec sa oprel o stenu a zjavne sa tváril, že sa nesnaží nás odpočúvať. ,,Ja viem, koľko rokov to je, čo som odišiel z bieleho mesta." povedal som dievčaťu. Ju som však nespoznával. ,,Ja viem, určite musel zúriť, ale keď som neubránil Osgiliath tak... Povedal, že ma nechce ani vidieť." povedal som jej a pozrel som sa na na ňu nespomínal som si na jej tvar, hoc jej oči mi prišli povedomé. ,,A ty za to nemôžeš že som neubránil mesto." povedal som jej. Áno otec bol už raz taký. Nebol rád, keď sa niečo pokazilo, najmä v obrane mesta. A ja som bol snáď ten najhorší syn akého mohol mať. Boromir bol ten, na ktorého bolo spohľahnutia. To on, on vybojoval mesto späť ja nie. ,,Neviem prečo by sa hneval na teba." dodal som potichu.

Tue Nov 21, 2017 4:54 pm

Nádvoří
Ten muž, co Azurin otevřel očividně neměl v úmyslu odposlouchávat. Azurin si oddechla. Konečně mohla se svým bratrancem mluvit bez zábran.
Nemusela se přetvařovat ani si hrát na nikoho jiného. Když jsem ho viděla naposledy, byla jsem ještě malé dítě... já jsem se změnila, ale on je.
Je pořád stejný... Pomyslela si. S tím, že si na ni pravděpodobně nepamatuje, si starosti nedělala. Však on si vzpomene. Myslela si
Na jeho slova přikývla. "To nebyla tvoje chyba..." Řekla, "No, myslím, že si na někom akorát potřeboval vylít vztek a já jsem byla zrovna po ruce..." Mávla rukou Azurin. "Já vím. Ovšem ty za to taky nemůžeš." Řekla. "Každopádně, od té doby to s ním, a ostatně a s celým zbytkem rodiny k nevydržení. A tak jsem si jednou řekla, že už takhle nechci žít... a odešla jsem."
Teď uvažovala, zda mu má o sobě prozradit trochu víc nebo ne. Nakonec se rozhodla, že tím nic nezkazí, naopak, třeba si na ni vzpomene. "Jméno Azurin ti něco říká?" Zeptala se jen tak mimochodem.