Príbeh-PEVNOSŤ hraničiarov

Pozeral som sa na Chodca ten sa opieral a zrejme znudene čakal kedy sa mi uráči zaveliť k odchodu. Ja som sa vśak neponáhľal, chcel som aby sa zmobilizovali aj Deride a Jordi, nech môžme všetci vyraziť. ,,Ani z Boromirom? Tiež mu preskočilo?" spýtam sa, keď povie, že so zbytkom rodiny je to k nevydržaniu. Áno boli si s otcom veľmi podobný, pyšný, prahli po moci, ale obaja to boli chrabrý a verný muži. Verný bielej veži. Obdivoval som ich, oboch. ,,Azurin... Hmm. Čo mi to len pripomína. Žeby môjho otca brata dcéra?" spýtam sa a začínam si rozpomínať. Bola menšia ako je teraz. Taký vetroplach, čo lietal po chodbách... Ale je to ona, ako sa len zmenila. Za ten čas. Áno vídal som ju málo, ja som bol preč, kým ona rástla, ja som bojoval na juhu našej zeme. Áno tak to bolo. 

Nádvoří
Ten muž, co jí otevřel, byl očividně nervózní, jakoby někam chtěl vyrazit. Faramir však nikam nespěchal. "Boromir je asi jediný, co se chová stejně jako dřív." Odpověděla mu. "Ostatní..." Azurin jen protočila očima. Chovali se k ní buď jako k malému dítěti, k princezně,
která se příliš nevhodně chová nebo jako ke světové pohromě. Azurin si povzdechla. Osobně si nepřipadala ani jako jedno z toho.
Na jeho otázku jen přikývla a slabě se usmála. "Upřímně, preferuji oslovení Rin. Ovšem o tom rodiče nechtěli ani slyšet." Azurin znova obrátila oči v sloup. "Jsem ráda, že jsem odešla. Nelituju toho. Kdybych tam zůstala, asi by mě provdali za nějakého dědka, jen aby si usmířili ostatní země." Řekla. Pak se rozhodla převést řeč na jiné téma. "A co ty? Co tady děláš?" Zeptala se ho.

Ešte že tak, Bormir ostal taký aký je. ,,Ale Rin čo je to za hlúposť. Dnes sa takéto brabarské činy nekonajú." poznamenal som a pozrel som sa na ňu. ,,Tak... Kde by som začal. Je to dlhý príbeh." povedal som je, keď sa opýtala čo tu vlastne robím. ,,Toto je moja pevnosť." riekol som, áno, toto všetko som si privlastnil, poriešil som ju a opravil. A teraz toto je vrchol mojej práce. ,,Rozhodol som sa to tu využiť ako priestor na zácvik hraničiarov." povedala som jej a bol som rád, keď zmenila tému. Síce Gondor a jeho politika nebola nudná, ale predsa. Už je to za nami.

Stál som nepovšimnutý pri stene, pôsobil som, že nevnímam, skutočne to tak bolo, iba čo som načúval im slovám. Bavili sa o Gondore, z ich slov som vyrozumel, že sú príbuzný. Ja sa so svojimi príbuznými asi nestretnem. pomyslel som si a pozrel som sa naokolo. ,,Nerád ruším, ale nechceli sme vyraziť?" spýtam sa, vpadnem ich do ich debaty. Navyše Gondor a Rohan, jediné ľudské kráľovstvá sú v úplnej harmónií. A Elfovia? Tí sa o smrteľníkov nezaujímajú. pomyslel som si pochybovačne.

Nádvoří
"Rodiče by toho byli schopní." Ušklívla se Azurin. Pak už to ale nechala být, koneckonců, teď nebyla u rodičů, ale tady, takže se tím nemusela zabývat. Když řekl, že tohle celé patří jemu, Azurin uznale kývla. "Je to tu pěkné..." Řekla. "Hraničáři? Mám pocit, že o nich už jsem něco slyšela... neměli jsme knihu o hraničářích náhodou doma?" Přemýšlela. Ano, měli. Potvrdila si pak v myšlenkách sama.
Byla to jedna z knih v elfštině, kvůli kterým se naučila elfsky.

Chodec prerušil tok mojich myšlienok. ,,Áno, áno..." povedal som tak trochu neurčito. ,,Ty si o tom len čítala. Nemám pravdu? Ale zažiť to je niečo iné." povedal som trpko. ,,Knihu sme mali, myslím, že aj viac." povedal som, často som býval v knižnici, pokiaľ som samozrejme nemal povinnosti... Ktoré som musel plniť do bodky, v tomto bol môj otec neoblomný, keď niečo povedal, tak ak bolo. ,,Áno, naučil som sa tomu umeniu a som ochotný predávať svoje skúsenosti ďalej." povedal som jej. 

Nádvoří
Přikývla jsem. "Já vím... ale zatím jsem neměla možnost vyzkoušet, jaké je to být hraničářem." Odpověděla Azurin Faramirovi. Na další větu jen přikývla. Pak se podívala na dtuhého muže. "To je Tvůj žák?" Zeptala se Faramira.
Teď se Azurin zabrala do myšlenek. Když byla menší, často četla knihy o hraničářích, byly to její oblíbené knihy. Vždycky chtěla být hraničářkou.
Faramira, jak si Rin dobře pamatovala, hraničáři také zajímali a jak to tak vypadalo, on si svůj sen splnil. To Azurin nemohla. Nebo ano?

Pozrel som sa na Rin. ,,Tá možnosť práve nastala." povedal som jej a potom som vrhol pohľad na Chodca. ,,Áno je to môj žiak." povedal som. ,,Choď si obriadiť koňa, Chodec ti ukáže cestu do stajní." povedal som a zaregistroval som Chodcov otrávený pohľad.

~Nádvoří~
Azurin se usmála. Po chvíli přikývla, chytla Terreona za uzdu a prošla s ním kolem Faramira. "Kde je ta stáj?" Zeptala se chladně může, kterého jí Faramir představil jako Chodce.

Prešiel som okolo Faramira. ,,Som tvoj žiak, ale nie poskok." zahundral som keď som šiel okolo a viedol Rin cez uličku na zadné nádvorie. ,,Tam sú stajne, za zbrojnicou." povedal som a ukázal na druhý koniec nádvoria na nízky kamenný domec. 

~Nádvoří -> Stáje -> Nádvoří~
Azurin zaslechla Chodcův nespokojený hlas a ušklíbla se. Čekala bych, že zdejší budou mít ve svému vůdci aspoň nějaký respekt, ale očividně jsem se mýlila. Pomyslela si.
Vedla Terreona až do budovy, o které Chodec řekl,
že je to stáj. Byla mnohem skromněji zařízená než stáje u nich doma, ale to Azurin nevadilo. Zavřela Terreona do jednoho ze stání, odstrojila ho a dala mu krmivo a seno. Pak ho ještě krátce vyhřebelcovala,
postroj, luk a toulec se šípy odložila na stojan u stání a pak vyšla zase ven na nádvoří. Teprve teď se tu mohla pořádně rozhlédnout.

Čakal som kým si Rin odstrojí koňa. Aspoň máme niekoho na nosenie batožiny, ale nie, toto je jazdecký kôň a nie vrtký horský poník. pomyslel som si. Rin vyšla zo stajní. Čakal som ju na dvore. ,,Potrebuješ nájsť niečo konkrétne v pevnosti? Chodec pozná cestičky ktoré ani tvoj bratranec nepozná." poznamenal som. Vážne, čo iné by som mal robiť? V pevnosti vládla nuda. ,,Onedlho by sme mali vyraziť do Hmlistých hôr." povedal som jej. Áno ak na to Faramir nezabudol. Dalo by sa.

Onedlho sa pri mne objavil Jordi. Spýtal sa, to čo som pomaly ani ja sám nevedel. ,,Nejaká Faramirova príbuzná z Minas-Thirid." povedal som neurčito. Áno Faramira som nemusel,ale Jordimu som musel niečo povedať, bol to môj kamarát a tak som ho aj bral. Áno správne, kamarát. ,,Prišla na koni. Doviedol som ju do stají." poznamenal som. ,,A ja ti poviem, toho koňa si mal vidieť. Je to čistokrvný rýchly jazdecký kôň, šľachtený pre obranu bieleho mesta." povedal som mu. O kone som sa príliš nezaoberal. ,,Asi to bude nejaký rozmaznaný fracek." šepol som mu. My s Jordim sme často krát drali biedu a museli sme čo robiť aby sme prežili. ,,Neprežije tu, čoskoro sa zblázni." dodal som. Áno život to bol ozaj tvrdý. 

~Nádvoří~
"To nebude třeba." Odpověděla na Chodcovu otázku. "Pokud to Faramirovi nebude vadit, porozhlédnu se tu sama." Dodala chladně po chvíli. "Vážně?" Zeptala se pak, předstírajíc nezájem. Ve skutečnosti by ho nejradši zavalila otázkami, kdy, co se tam bude dělat a podobně. Doufala, že ji bratranec vezme sebou, ikdyž to bylo hodně nepravděpodobné. Jen doufám, že jim tu nebudu muset dělat služku. Ikdyž,
to by mi Faramir neudělal. Pomyslela si. "Zdravím." Pronesla k muži přibližně v Chodcově věku, když ho zahlédla přicházet. Pak už se o něj ale nezajímala. Zahalila se do pláště a šla k Faramirovi. "Chodec říkal, že se chystáte vyrazit do Mlžných hor... je to pravda?" Zeptala se.

,,Len si choď." povedal som a pozrel som sa na Rin. Žena, som zvedavý čo tu vydrží. pomyslel som si a opäť sa vrátil pohľadom na Jordiho. ,,Tak zase dvaja, ako na začiatku." poznamenal som. Vzhliadol som na oblohu, odniekiaľ privial južný vietor. ,,Tešíš sa na jar?" spýtam sa ho.

Pozeral som sa ako Chodec odprevádza Rin do stajní, onedlho sa vrátila, Chodec zrejme podľa môjho ostal niekde pozadu. Zrejme sa tam stretol s Jordim alebo Deridem. Ja som sa pozrel na Rin a pozorne som ju počúval. ,,Áno, Chodec sa nemýlil, má pravdu. Kedy chceš vyraziť? Alebo si príliš unavená na takú cestu?" spýtam sa jej a opriem sa o kamennú stenu pevnosti. 

~Nádvoří~
Azurin pokrčila rameny. "Je mi to jedno, já můžu kdykoliv." Řekla. "Nejsem unavená." Odpověděla. Ještě se chtěla zeptat, jestli se pojede na koních, protože Terreon byl narozdíl od Azurin dost unavený, ale pak si to rozmyslela. Ve stáji žádný kůň kromě Terryho není, takže předpokládám, že tu koně nikdo nemá, takže nemá cenu se ptát. Pomyslela si.
"Mimochodem, co budu potřebovat s sebou? Vezmu si luk a šípy, ale budu potřebovat ještě něco dalšího?" Zeptala se po chvíli přemýšlení.

,,Fakt? Cesta tam budú dva týždne, na pol ceste sa stavíme v hostinci. Bude to náročné." povedal som jej a pozrel som sa na dlaždice nádvoria. ,,Vieš, budeš potrebovať nejaký teplý plášť. Pôjdeme pomaly a pešo, náklad ako stravu si musíme niesť sami." povedal som a pohliadol som sa svoju sesternicu. ,,Náklad rozdelíme. A ešte niečo, v Citadele je uložený batoh." povedal som jej. ,,Pripravil som... ho." zamrmlal som si. 

"Ah, ja sa v koňoch nevyznám.." poviem, nebudem to zatajovať. "Takže prišla z bieleho mesta? Prečo vážila takú cestu až sem, veď tam by sa mala lepšie ako tu.." zamumlem a keď ju spozorujem, iba nadvihnem obočie. Všimol som si jej luk. Hm, lukostrelec? Takže mám konkurenciu.. Pomyslím si, než ma z myšlienok vytrhla.

"Eh, ahoj.." poviem nervózne, no potom odišla. To bolo nejako rýchle.. Žmurknem a prikývnem. "Práve, opäť my dvaja.. zdá sa, že budeme tvoriť dvojicu. Meč a luk, prečo nie.. že?" nadvihnem obočie na chodca. "Mimochom, ako sa voláš krstným menom.." spýtam sa ho, neboď som ho poznal iba ako chodca.. alebo sa už predstavil? Nepamätám si. "Jo, jar je dobrá, ale skorej mám rád leto.. nie je zima, takže sa pri mierení neklepem.." priznám a zasmejem sa.

V koňoch som sa príliš nevyznal, ale kone  bieleho mesta som vedel poznať. ,,Sám som koňa nemal." riekol som a pozrel som sa smerom ku stajniam. ,,Nie je to zlý nápad." povedal som Jordimu. Meč a luk, kombinácia dvoch zbraní. ,,Som Aragorn, syn Arathornov ale známy som pod menom Chodec, počas mojich ciest my už tak povediac prischlo." povedal som mu na otázku ohľadom môjho mena. ,,Jasné, aj tak, všetko je lepšie ako táto zima." poznamenal som. 

Jordi sa očividne zasníval. ,,Orol, to je krásny tvor, ale majú svoj rozum, nestrpia niekoho len tak."povedal som a pozrel som sa na Jordiho. ,,Myslím si, že tu strelnica je." povedal som a vykročil som len tak po pamäti smerom na cvičisko. ,,Áno je to pekné meno, ale... Je nebezpečné ho užívať len tak." povedal som mu keď sme išli na cvičisko. ,,Aha, pozri, tu sú také terče." ukázal som na slamené terče vysiace na stenách hradieb.

~Nádvoří~
"To je vpořádku." Odpověděla. "Jen... jak to bude s Terreonem?" Zeptala se. Netušila, jestli si Faramir ještě pamatuje jméno jejího koně, když odešel, byl Terrymu sotva rok.
"Plášť mám." Řekla. "Batoh mám taky... Jen je prázdný." Azurin se ušklíbla.